Není tu pro ni místo

Pár dní jsem nebyla ve svém ateliéru, kde zazimovávám mladičký fíkovník. Přes noc nasněží a ráno se setkávám s bílou pokrývkou, která během dne postupně vymizí.


O to víc mě potěšil při náhodné návštěvě bohatě rozrostlý bochan ptačince (ptačinec žabinec Stellaria media), který se přidružil a nenápadně si obsadil místečko v květináči s fíkovníkem.

Óóó mé mlsné buňky zajásaly.

A hned se vytvořil plán na výtečnou večeři. Mezi okny se stále od podzimu drží při životě petržel (petržel zahradní naťová Kudrnka Petroselinum crispum) s lichořeřišnicí jako naše živá lékárna pro případ a výstrahu všem nachlazením a podobným nástrahám chladného počasí.

Hned vedle v truhlíku nelenila ani cibule sečka ( cibule zimní zvaná ošlejch Allium fistulosum) a vystrčila své dlouhé šťavnaté růžky…..
Nastal čas je zkrotit:-) To kdyby  měla jarní únava něco jako zálusk skočit na mě.

Chopím se jednoho ze svých dubových prkýnek (na fotce), které mi syn vytvořil s tatínkem a věnovali mi je jako osobní dar ke kulatým narozeninám. Pamatuji si, jak mě tím překvapili.

Pracovali na nich a zároveň mě nechali hádat, co krásného, voňavého, přírodního a praktického pro mě tvoří. A já na to nemohla přijít. Z jejich setu 4 prkýnek jsem měla velkou radost a taky z toho, že si pomáhali a vytvořili je společně.

Pěkně si na prkýnku nasekám petrželku a ptačinec na jemno. Cibuli sečku si ponechám ve větších dílech.

Hupsky do sklepa pro brambory, co se na podzim ještě válely v zemi. Oloupu je a slupkami nakrmím kompost.
A za chvíli se už vaří společně s kmínem a trochou soli. Někdy je vařím společně ještě s anýzem, určitě to vyzkoušejte. Ocení jej ti, co trpí nadýmáním.

Jaro je za dveřmi, tak pro jistotu talíř doplním ještě pořádnou pickles náloží. To aby jarní únava věděla, že pro ní u mě není místo.

 

A tak v komoře sahám po sklenici, ve které se pěkně naloženě těsnají vedle sebe cibule s mrkví, zelím a zázvorem. Kromě zázvoru se vše ostatní se mnou těšilo z mé přítomnosti a péče, kterou jsem jim věnovala loňskou sezonu na zahrádce. Nyní mi vrací energii obohacenou o bakterie mléčného kvašení.

Zavzpomínám na minulou pěstební sezonu, děkuji půdě, slunci, vodě…Vždycky nebylo jednoduché vypěstovat si svou zeleninu. I minulou sezonu se muselo, obzvlášť u nás, hodně šetřit s vodou. Přesto to za chutnou úrodu stálo a pořád tu možnost považuji za velký luxus. Jsem ráda, že vím, co to celé obnáší a že jsem objevila potenciál našeho pozemku.

Na teplý brambor trocha másla, hrstka slunečnicových semínek a lehká večeře je na světě. Je to vskutku jednoduché a obyčejné jídlo, které je nejen krásně barevné, ale i plné vitálních látek. Zařadila bych je do sekce jídel našich předků.

Dobrou chuť

Autor: Eliška Ivana Jílková

Mám za sebou dlouhou cestu vývoje a života na usedlosti v podhůří, kde účelně a promyšleně pracujeme s vodu, půdou a přírodou jako celkem ke vzájemnému užitku. Inspiruji ostatní na cestě a tvorbě jejich vlastní zahrady, pozemků a provádím je úskalími při jejich navrhování. Můj příběh si přečtete zde >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.