Můj příběh

Dnes žiji v domě u lesa, na pozemku, který mi dává vše potřebné k prožívání pocitu smysluplnosti, hojnosti a dává mi i potřebný prostor pro můj vlastní rozvoj  i rozvoj celé rodiny.

 

Od pěstování si vlastního jídla, přes rozvíjení všelijakých dovedností a řemesel až přes mnohá uvědomění. K tomu všemu nám na počátku posloužila naše vize, plán a mladistvé nadšení, jak se k ní dostat, jak jí postupně realizovat.

Pěstuji zeleninu, ovoce, byliny a všelijaké zelené lupení. Máme svou vodu, své dřevo, co nás všechny zahřeje hned natřikrát. Jednou, když se všichni podílíme na
výsadbách, podruhé při probírkách a při štípání a nakonec, když pěkně praská v kamnech v útulné kuchyni.

Všichni ví, co která činnost obnáší. Děti si mohou hrát na zahradě, v lese, obdivovat přírodní roztodivnosti, přesto mají dostatek příležitostí se zapojit do běžných i méně běžných prací. Vyzkoušet si kdejaké řemeslo a rozvíjet dovednosti. Vyrobit poctivé mýdlo, upéct koláč z vlastního zrna, léčit se bylinami, ke kterým v létě skláněly své nosíky a očichávaly pestrobarevné květy.

 

Vidět, jak žijí zvířata a rostliny a jaké jsou jejich potřeby. Pozorovat vážky u rybníka, poslouchat ptačí zpěv a včelí bzukot. To jsou jen střípky toho všeho, co nám všem dává pocit smysluplnosti, potřeby spolupráce a sounáležitosti v celém systému.

Jenže Než se tak stalo…

K výše popsané realitě vedlo nejdřív poznání života, ve kterém mi jednotlivé úkony přestávaly dávat smysl, účel. Přestože jsem studovala vysněnou školu, měla kolem sebe podobně smýšlející lidi, podporu a zázemí v rodině, přesto jsem se najednou v tom všem blahobytu, začala cítit bezvýznamně a osamoceně. Zhroutilo se mi vnímání světa tak, jak ho pro mě viděli ostatní.

Tak nějak jsem se cítila odtrženě od přírody, od podstaty, měla jsem pocit, že vnímám svět natolik odlišně, že jsem s většinou vrstevníků nenašla společnou řeč. Nenacházela jsem pro sebe to správné místo a uplatnění.

Někdy v této době jsem se tak zasnila o tom, že bych někdy chtěla domeček u lesa a tam žít společně s hodným mužem a rodinou. Vzápětí jsem však usoudila, že to se mě stát opravdu nemůže a tak jsem s přijetím tohoto faktu, celý sen hodila za hlavu.

Postupně jsem začala vyhledávat prostory v zeleni. Milovala jsem pěší tury skrz celou Prahu ze školy rušnými ulicemi, starými uličkami a jejich zákoutími až po parky plné zeleně. Všímala jsem si těch kontrastů a pozorovala jsem sebe, jak na to reaguji a co všechno to ve mě vyvolává.

Začala jsem víkendy trávit v přírodě, na venkovských statcích, kde jsem pomáhala s čím bylo potřeba. Postupně jsem zjistila, že v tom spatřuji jistý smysl. A vzpomněla si na vyprávění mého tatínka, když vzpomínal na své dětství.

Jeho příběhy mě jako malou holku učarovávaly. Dnes vím, že tehdejší doba a poměry v jeho rodném kraji nebyly jednoduché, život byl drsný, ale přesto to ve mě zaselo pomyslná semínka. Nastoupila jsem tedy cestu budování si vztahu k sobě a návratu k přírodě.

Opravdu více “náhod” vedlo k tomu, že jsem nakonec skutečně potkala muže, se kterým se nám povedlo založit rodinu a zakořenit v domě stojícím u lesa. Bylo to v době po revoluci 1989, internet rozšířený nebyl, informace jak hospodařit se hledaly těžko. A slovo soběstačnost vyznívalo pohrdlivě až sprostě. Zdejší starousedlíci nebo zemědělci na nás koukali jak na blázny a zrazovali ze všeho, o čem jsme se jen zmínili.

Dům byl neobývaný a stodoly ve stavu….co bylo použitelné bylo pryč. Pozemky ponechané svému osudu…. A my naivní, mladí a šťastní.
A tak jsme začali dělat první pokusy a chyby, hledali, padal a vstávali, zkoušeli a zase.….a zase zdokonalovali…..ten proces trvá stále. Faktem však je, že jsme na tom všem posbírali mnoho zkušeností a poztráceli mnoho iluzí…..což nás dovedlo k postupům, o kterých bych se ráda postupně s vámi podělila.

 

Mým záměrem je usnadnit vám cestu hledání v sobě nebo v knihách, internetu…Zkrátit dobu, kde byste si na své přišli metodou pokus omyl. Chci poukázat na úskalí, která je potřeba důkladně uvážit z různých úhlů pohledu než dojde ke konečnému rozhodnutí.

Chci vám předložit postup, jak získat nebo se přiblížit k tomu po čem toužíte.
Chci vás tím přimět k zamyšlení se nad některými hodnotami ve svém životě, případně vám ukázat alternativy.

Po přečtení mého e-booku Jak vybrat pozemek svých snů  byste měli dokázat vyjádřit konkrétní představu o místě, na kterém byste chtěli žít. Měl by vám napomoci zkonkretizovat vaše místo a roli v celém životním konceptu.