Mulčování

Mulčování je agrotechnická metoda, jejíž podstata spočívá ve vrstvení organického, nebo i anorganického materiálu na povrch půdy. Může se jednat o štěpku, slámu, kůru, ale i o plastové folie, nebo štěrk. V kontextu permakulturních užitkových ekosystémů se jedná o prostředek usnadňující pěstování rostlin a zároveň i prostředek pro zúrodňování půdy a podporu půdního života. Přednostně se využívají různé organické materiálym, mulčování tedy představuje napodobování přírodních procesů. V přírodě sice žádný zahradník nerozhazuje pod stromy vrstvy mulčovacího materiálu, ale například v listnatém lese se o zamulčování půdy postará podzimní opad listí ze stromů. Díky němu dochází ke každoročnímu nakrmení půdních organismů a ke každoročnímu koloběhu živin. Podobně je to i v jiných kulturách, třeba na nesekané louce. Pokud z pozemku napadaný materiál odstraňujeme (uklízíme), tak tento přirozený přírodní proces narušíme. Pak začne platit poučka, že jako náhradu každého narušeného přírodního procesu musíme do systému vložit vnější zdroje, vnější energii a práci. V případě ne-mulčování by se jednalo například o nutnost zavlažování, hnojení, boje se škůdci a plevelem. Naší snahou tedy je obnovit přírodní procesy (to bude možné v pozdějších fázích tvorby užitkových ekosystémů), nebo alespoň zajistit náhradní řešení v podobě mulčování, kterým překleneme první roky rozvoje našeho ekosystému.

Mulč - jednotlivé materiály


Sláma - Pro mulčování hojně používaný materiál. Vytváří mulč s velkým obsahem uhlíku (poměr C:N cca 90:1). Pro svůj rozklad odčerpává dusík z půdy a je proto vhodné při mulčování aplikovat zároveň i zdroj dusíku, např uleželý hnůj. Je snadno dostupná ve velkém množství v nabalíkovaném stavu. V podobě velkých kulatých balíků se velice snadno rozruluje na pozemek v podobě pásů. Jako mulč je sláma velice vzdušná a v běžně používaných vrstvách (10-30cm) nezabrání růstu plevelů. Často se tedy používá společně s dalším materiálem, který lépe brání pronikání světla a prorůstání (například karton). Nevýhodou slámy je obsah reziduí chemických postřiků. V případě zahrad, kde se postřiky nepoužívají, bývá sláma jedním z nejvýznamnějších způsobů kontaminace. Pokud je to možné, je vhodnější sláma z vlastní produkce, nebo od ekozemědělců.

Seno - Podobně jako sláma tvoří vzdušný mulč, který zabrání prorůstání rostlin teprve v silné vrstvě (což například při pěstování brambor vadit nemusí, ale jindy by tloušťka vrsty byla na překážku), proto se i v případě sena často používá doplňkový materiál (např. karton). Poměr obsahu uhlíku k dusíku je cca 35:1 u kvalitního sena až po cca 70:1 u sena málo kvalitního. V případě méně kvalitního sena by mohlo docházet k odčerpávání dusíku z půdy a proto by bylo vhodné doplnit mulč o zdroj dusíku. Nevýhodou sena je přítomnost velkého množství nejrůznějších semen a proto se jeho použití nedoporučuje na pozemky, které se snažíme udržet v bezplevelném stavu. Nepoužijeme ho tedy na zeleninové záhonky v zahrádce, ale lze ho použít pod stromy, keře, nebo pro pěstování brambor v silné vrstvě sena.

Tráva ze sekačky - V čerstvém stavu ji lze použít pouze v tenké vrstvě. Silná vrstva by začala zahnívat. Pokud jde o trávu zavadlou, tak ji lze použít podobně jako seno. Rozdíl je ve větším obsahu dusíku a také v tom, že zavadlá tráva vytvoří poněkud kompaktnější vrstvu. Tráva ze sekačky (z udržovaných trávníků) většinou neobsahuje semena plevelů a proto ji lze použít i pro doplňování živin a organické hmoty na pěstebních plochách (v tenké vrstvě).

Listí - Listí je ideální materiál pro mulčování pod stromy, protože podporuje růst hub a tím přetváří půdu do podoby, která vyhovuje růstu stromů. Oproti slámě a senu tvoří kompaktnější vrstvu, a proto lépe brání prorůstání plevelů i bez doplňkové vrstvy (bez kartonu). Listí jednotlivých stromů se liší rychlostí rozkladu, pokud chceme mulč co déle vydrží, vhodné je například bukové listí. Listí ořešáku je specifické obsahem juglonu (látky bránící růstu ostatních rostlin) a je vhodné především pro mulčování rostlin tolerantních k juglonu (viz. tabulka alelopatie). Poměr obsahu uhlíku k dusíku je cca 50:1 a proto i v případě aplikace většího množství listí je vhodné doplnit zdroj dusíku.

Kůra - Jemně drcená kůra tvoří kompaktní vrstvu, kůra v podobě dlouhých pásů naopak vrstvu poměrně vzdušnou. Poměr obsahu uhlíku k obsahu dusíku je cca 120:1, kůra tedy intenzivně odčerpává dusík z půdy a tím může potlačit růst ostatních rostlin. Obdobně jako u slámy je i zde vhodné doplnit deficitní dusík. Při rozkladu kůry se může dočasně snížit pH půdy, ale vlivem činnosti hub se tento efekt postupně odbourává. Kůra pomáhá díky podpoře růstu hub měnit půdu na B typ (viz B:H půdy) a je proto vhodnější pro dřeviny vyžadující B typ půdy.

Piliny - Použití pilin je podobné jako u kůry. Piliny tvoří kompaktní vrstvu mulče a intenzivně odčerpávají dusík z půdy. Poměr C:N je v případě pilin dokonce 500:1! Při použití pilin jako můlče může dočasně (na 2-3 roky) dojít k silnému potlačení růstu rostlin následkem deficitu dusíku. Tomuto efektu lze zabránit přídavkem dusíkatých látek, případně lze odčerpání dusíku využít i k potlačení obtížných plevelů vyžadujících půdu s velkým obsahem dusíku (kopřivy, pýr). Efekt odčerpání dusíku z půdy je ještě intenzivnější při zapravení pilin do půdy. Při aplikaci pilin na povrch je tento efekt pozvolnější a lze ho lépe omezovat dohnojováním i v dalších letech (například zálivkou močůvkou).

Bílá štěpka - Štěpka ze dřeva bez obsahu kůry a listí. Složením shodná s pilinami, rozdíl je ve velikosti jednotlivých částic a tím i v rychlosti rozkladu. Štěpka se rozkládá pomaleji než piliny a proto i její efekt na půdu je pozvolnější.

Hnědá štěpka - Štěpka ze dřeva s větším obsahem kůry. Vzniká například štěpkováním pilařského odpadu - krajinek. Použití a vlastnosti jsou podobné jako u bílé štěpky.

Zelená štěpka - Štěpka z větví do průměru 7cm štěpkovaných včetně listí. Je to pro mulčování nejhodnotnější druh štěpky. Obsahuje větší množství živin a lepší poměr C:N než ostatní druhy štěpky, v případě použití většího množství zelené štěpky je také vhodné doplnit dusík. Je ideálním materiálem pro mulčování stromů a dalších rostlin s požadavkem na B typ půdy.

Papír, karton - Materiál často používaný na doplňkové vrstvy mulče. Jsou účinné jako zábrana proti prorůstání plevele. Poměrně rychle se rozloží, jejich životnost bývá max. jeden rok. Nevýhodou papíru a kartonu je jejich problematické složení. Při výrobě papíru a tiskařských barev se používají stovky různých chemikálií, které nejsou vhodné do potravinových zahrad. Je úplně jedno, jestli je karton s potiskem, nebo bez potisku. Karton se totiž vyrábí z potištěného odpadního papíru, tak se obsahu toxických barev vyhnout nemůžeme. Přístup permakulturníků k použití papíru a kartonu je různý. Někteří tento materiál pro obsah toxických látek úplně odmítají, další díky nedostatku informací považují papír za bezproblémový a ti třetí si uvědomují jak obsah problematických látek, tak i výhody mulčování kartonem a papírem. Použití kartonu a papíru proto omezují pouze na přechodové období a v pozdější době se mu snaží vyhnout.

Koberce, hadry - Použití koberců při mulčování se sice objevuje v permakulturních publikací, ale vzhledem k téměř vždy neznámému složení je lepší koberce nepoužívat. Podobné je to i v případě hadrů, kde většinou složení není známé. Pokud máme jistotu, že použité textilie obsahují pouze přírodní vlákna (len, bavlna, konopí, vlna, juta, sisal a podobně), nejsou barvená a ani jinak chemicky upravovaná, tak je lze použít jako doplňkovou vrstvu k ostatním materiálům (podobně jako karton).

Štěrk, kačírek, kameny - Vhodný mulč pro nenáročné byliny. Půdu neobohacuje, ale omezuje odpařování vody a akumuluje teplo. Obzvlášť větších kamenů lze využít k tvorbě mikroklimat a pro vegetativní rozmnožování rostlin (hřížení). Prostředí pod kamenem, kde bývá vlhko, teplo, větší aktivita žížal a tím i produkce látek podporujících zakořenění, se velmi dobře využije k rychlešímu zakořenění.

Netkaná textilie - Mulčovací textilie z umělého vlákna. Použitým materiálem pro výrobu zahradnických textilií bývá polypropylen, což je relativně bezproblémový druh plastu. Největším argumentem proti použití netkanek je tedy spotřeba zdrojů při jejich výrobě. Nevýhodná je i jejich malá životnost. Netkanky většinou už po první pěstební sezóně začnou prorůstat a jejich odstranění se stává obtížnější. V dalších letech se k tomu přidá ještě jejich degradace vlivem UV záření a po 3 letech už je z nich nepoužitelný a obtížně odstranitelný odpad. Ve výsadbách trvalek je netkaná textilie ještě problematičtější. Brání rozvoji kořenového systému a také znemožňuje přirozené půdotvorné procesy. Netkanou textilii v trvalých kulturách tedy důrazně nedoporučujeme.

Netkaná textilie z rozložitelného bioplastu - Materiál, který ponechává výhodné vlastnosti netkanek z polypropylenu a navíc je doplňuje o EKO-BIO rozměr. Při jejich použití nebude muset řešit problém s nedobytným plastem v půdě (protože se časem sám rozloží), ale má to jeden podstatný háček. Současná cena tohoto materiálu vám asi zabrání v jeho použití. Z ekonomického hlediska je to pro uživatele zatím nezajímavý materiál.

Tkaná textilie - Podobně jako netkanky jsou většinou vyráběné z netoxického polypropylenu. Oproti netkankám jsou ze silnějšího materiálu a jsou opatřené stabilizací proti UV záření. Jejich životnost je větší. Díky tomu je lze použít opakovaně. S výhodou je lze použít při postupných výsadbách jedlých lesních zahrad, kdy se nainstalují na cílovou plochu a po 1-2 letech se odstraní a posunou na další plochu.

Speciální mulčovací papír - Materiál v rulích, tedy dostupný ve velkém množství a ve velkém formátu. Snadno se aplikuje ....... a tím jeho výhody končí. Nastupují nevýhody a to cena, která je sice nižší, než u rozložitelných netkanek, ale podstatně větší než u odpadového papíru/kartonu. Z pohledu obsahu škodlivých látek je to stejné jako při použití odpadního papíru, tedy špatné a tento materiál lze doporučit jedině pro přechodové období.

Mulčování patří v permakultuře k nejčastěji doporučovaným a používaným technikám. Částečně je to dané tím, že permakultura k nám přišla z klimatických podmínek, ve kterých je mulčování opravdu velice účinnou a prospěšnou technikou. Částečně je to tím, že i v našich podmínkách může mulčování přinášet dobré výsledky. Nejprve uvedeme důvody, proč je dobré mulčovat:

  • mulč slouží jako ochrana povrchu půdy před vysycháním. Díky tomu snižuje spotřebu závlahové vody.
  • mulč slouží jako zdroj organické hmoty a díky tomu podporuje život půdních organismů, které jsou klíčové pro vytvoření úrodné půdy
  • mulč se postupně přemění v kompost a obohatí půdu, zlepší půdní strukturu. Půda s lepší strukturou je schopná lépe přijímat vodu a tím dojde ke zlepšení vodního režimu (snížení potřeby zavlažování) a omezení půdní eroze.
  • mulč slouží jako krycí vrstva půdy. Omezuje větrnou erozi a díky lepšímu vsakování vody a rozptylování povrchového odtoku snižuje i erozi vodní.
  • mulč slouží k potlačování plevelů zastíněním povrchu půdy. Klíčícím rostlinkám plevelů je zabráněno v přístupu ke světlu.
  • mulč při svém rozkladu uvolňuje živiny a slouží tedy i jako hnojivo podporující růst rostlin.

To všechno jsou důvody, pro které je mulčování tak často doporučované a tak oblíbené. Pokud s mulčováním začnete, tak poměrně brzo zjistíte, že s mulčováním je spojená i celá řada nevýhod.

Na jaké problémy při mulčování můžeme narazit:

  • mulčování je náročné na materiál. Obzvlášť při mulčování větších ploch rychle zjistíte, že spotřeba mulče je obrovská. S tím jsou spojené náklady na pořízení materiálu i náklady na jeho transport.
  • mulčování je především v počátcích spojené s importem materiálu z ploch mimo pozemky projektu. Jedná se tedy o masivní import organické hmoty a živin.... a to je praxe, která je přijatelná v přechodovém období, ale neměla by se stát součástí pokročilejších systémů, protože se nejedná o praxi trvale udržitelnou.
  • silná vrstva mulče může bránit v přístupu tepla do půdy a tím opozdit začátek pěstební sezóny. Obzvlášť v méně příznivých oblastech s kratší vegetační dobou to může být výrazná nevýhoda.
  • silná vrstva mulče může bránit pronikání vody k půdě. Tento vliv je významný především při zamulčování suché půdy.
  • mulč nedokáže zabránit prorůstání plevelů na 100% a zároveň může komplikovat jejich potlačování.
  • na zamulčovaných plochách pravděpodobně velice výrazně vzroste populace hlodavců. Jejich činnost pak může být přímo katastrofální pro vysazené ovocné stromy a keře.
  • na zamulčovaných plochách pravděpodobně velice výrazně vzroste populace plzáků. Jejich činnost pak může být přímo katastrofální pro pěstované rostliny.
  • některé druhy mulče omezují růst rostlin tím, že odebírají z půdy při svém rozkladu živiny (později se znovu uvolní do půdy).
  • některé druhy mulče uvolňují při svém rozkladu látky bránící růstu rostlin.
  • některé druhy mulče mohou měnit pH půdy.
     

Některé z těchto nevýhod jsou tak výrazné, že mulčování může způsobit víc škody než užitku. Zároveň však platí, že výhody mulčování jsou výrazné tak, že není dobré mulčování zavrhnout úplně. Hlavním úkolem při mulčování tedy bude poznat vlastnosti jednotlivých druhů mulče, metody použití mulče, místní podmínky a potřeby jednotlivých druhů půdy a rostlin. Při zvládnutí problematiky mulčování můžete maximalizovat prospěšnost mulče a minimalizovat jeho nevýhody.
Mulč není všespásným řešením jak bývá často v PK kruzích prezentován, ale je to metoda, která si rozhodně zaslouží pozornost.

Jak se postupuje při mulčování

Pokud se mulčováním snažíme pro pěstování připravit plochu, která je zarostlá nežádoucím porostem, tak nejčastější postup mulčování spočívá ve vytvoření 4 základních vrstev:

1) posekat původní porost a posekaný porost rovnoměrně rozprostřít a nechat ležet na místě. Tuto vrstvu můžeme doplnit i o staré seno, zavadlou trávu, různý odpadní materiál (samozřejmě v kvalitě vhodné pro kompostování).
2) doplnit zdroj dusíku a dalších živin, například v podobě uleželého hnoje. Pokud máme dostatek kompostu, můžeme ho použít.
3) na vyhnojené zbytky původní vegetace rozprostřeme karton tak, aby se spoje překrývaly. Výhodné je použití velkých kartonů. Plastové lepicí pásky odstraňujeme, kovové sponky můžeme ponechat. Lépe se pracuje v bezvětří, ale pokud nemáme jinou možnost, můžeme kartony na místě zafixovat pomocí položených kamenů, prken, nebo je alespoň průběžně kropit vodou. Namočený karton změkne a lépe se přitiskne k podkladu. Zároveň je namočený karton těžší a vítr nám bude dělat menší problémy. S namočeným kartonem musíte manipulovat opatrně, snadno se trhá.
4) krycí vrstva, na kterou se použije sláma, kůra, štěpka, nebo podobný materiál.

Množství materiálu (tloušťku jednotlivých vrstev) volíme podle místních podmínek, dostupnosti materiálu a našeho záměru. Pokud chceme zúrodnit neplodný pozemek, lze použít i větší dávky organického materiálu a hnoje v první vrstvě. Musíme si však dát pozor na přehnojení, protože nadměrné dávky živin mohou podpořit růst plevelů (kopřiva, pýr) a připravíme si problém do budoucna. Lze použít i samotné silné první vrstvy (třeba i nad 50cm starého sena) a počítat s tím, že k jejich rozkladu dojde za cca 2 roky. K doplnění dalších vrstev (karton + krycí vrstva) můžeme přistoupit až po rozkladu první vrstvy.

Pro zamulčování výsadeb dřevin se používá krycí vrstva zhruba 15cm (v případě vzdušných materiálů jako je sláma počítáno po jejím slehnutí). Tuto vrstvu je nutné obnovovat každý rok. V případě kompaktnějších materiálů lze použít i krycí vrstvy kolem 10cm a každoročně je doplňovat.

Vrstvy pod 10 cm většinou nedokážou potlačit růst plevelů, vrstvy nad 20cm zase omezují přístup tepla k půdě. Výsadba dřevin by měla předcházet mulčování. Nejvhodnějším materiálem pro mulčování dřevin je zelená štěpka.

Pro zamulčování výsadeb trvalek používáme vrstvy tenčí, kolem 10cm a oproti předchozímu případu opačný postup. Nejprve pozemek zamulčujeme a teprve následně vytváříme do vzniklého mulče otvory, do kterých vysazujeme rostliny. V připravené půdě můžeme vysazovat přímo do půdy pod mulčem, v horších podmínkách můžeme otvor v mulči vyplnit vhodným pěstebním substrátem a rostliny vysazovat až do něj. Otvor, do kterého budeme sázet prorážíme až na zem (skrz karton). Nejvhodnějším materiálem pro mulčování trvalek je sláma.

Při mulčování letniček používáme tenké vrstvy mulče, které slouží především k omezení odparu vody. Vhodná je jemně posekaná tráva ze sekačky, pazdeří, drcená sláma a podobně. Mulčujeme až po výsadbě, nebo vzejití výsevů do prostoru mezi jednotlivé rostliny nebo řádky.

Celkové množství materiálu a celková doba mulčování je závislá především na kvalitě půdy. V úrodných oblastech můžeme mulčování vypustit úplně, případně se spokojit jednorázově s tenkou vrstvou materiálu použitého za účelem omezení odparu. V případě chudých půd, kde je prvořadé zúrodnění půdy je spotřeba materiálu velká a doba mulčování může být i mnoho let.

Kdy mulčovat

Ovocné stromy. Volíme raději mulčování v jarních měsících, kdy má půda dostatek vláhy. Mulč ležící pod ovocným stromem podstatně zvětšuje nebezpečí škod způsobených hlodavci. V prvních letech je tedy na zvážení, zda mulč vůbec použít. Později je nebezpečí větší v průběhu zimních měsíců a proto mulčujeme raději až na jaře. Někteří zahradnící na zimu mulč odstraňují.

Ostatní dřeviny. Volíme raději mulčování v jarních měsících, kdy má půda dostatek vláhy. Jarní mulčování je výhodné i z důvodu omezení škod způsobených hlodavci a to i pro podzimní výsadby.

Trvalky. Doba mulčování je podřízená především době výsadby. Jako v předešlých případech platí, že půda by měla být před mulčováním dostatečně vlhká.

Letničky. Mulčujeme v průběhu růstu podle potřeby.


Uživatelské menu