Kompostování

kopost

Kompostování je přírodní proces založený na aerobních (probíhajících za přístupu vzduchu) a anaerobních (probíhajících bez přístupu vzduchu) biologických procesech. Během těchto procesů dochází k přeměně a částečnému odbourání organických látek v kompostovaném materiálu a ke vzniku stabilních humusových látek, prospěšných rostlinám. Objem kompostu se snižuje occa 1/3 a výsledný kompost obsahuje vedle humusu i pestré společenstvo organismů, které nám pomohou oživit půdní život v místě aplikace kompostu. Zvětšení obsahu humusu v půdě je dalším příspěvkem k podpoře půdního života, protože humus zlepšuje strukturu půdy (kyprost, vytváří se drobtovitá struktura), zadržuje vodu a poutá živiny, čímž omezuje jejich ztráty vyplavováním. Snižuje se i nebezpečí půdní eroze a samozřejmě se zlepšuje i růst rostlin a jejich zdravotní stav.

 

Pro správné kompostování je důležité udržení několika základních podmínek.

1) Přiměřená vlhkost kompostové hromady jak na počátku, tak i během celého procesu. Vhodná vlhkost je závislá především na porozitě kompostovaného materiálu (čím je poreznější - tím vyšší by měla být vlhkost). Za ideální je považována vlhkost 40 - 60 % . Při založení kompostu je lepší začít raději s nižší vlhkostí, protože zvýšit ji lze snadno, ale odstranění vlhkosti je problematické. Nadměrná vlhkost zabraňuje přístupu vzdušného kyslíku a aerobní procesy přecházejí v nežádoucí procesy anaerobní.

2) Správná skladba kompostu. Stanovení vhodného poměru jednotlivých surovin, které chceme použít ke kompostování podle poměru uhlíku (C) k dusíku (N). Poměr C:N zásadně ovlivňuje intenzitu činnosti mikroorganismů, a tím i dobu zrání kompostu, tvorbu humusových látek, výslednou kvalitu kompostu a také výsledné množství kompostu. Optimální poměr C:N v čerstvém kompostu by měl být cca 30:1 . Při tomto poměru dosáhneme u zralého kompostu C:N cca 25:1. Tento poměr zajistí vysokou stabilitu a také agronomickou účinnost vyrobeného kompostu. Správná skladba kompostu tedy musí zajistit vhodným poměrem výchozích surovin poměr 30:1 a proto je důležité znát i poměr C:N u jednotlivých složek. Ty nejčastěji používané jsou uvedeny v následujícím přehledu.

Poměr C:N

 

3) Aerobní prostředí, které zajistíme použitím kompostovaných materiálů vytvářejících pórovitou strukturu hromady kompostu. Kompost je možný založit například i na vrstvě nasekaných větviček, které se pod vahou hromady kompostu neslehnou tak snadno jako měkký materiál a díky tomu dojde k lepšímu přístupu vzduchu do hromady kompostu. Další metodou, která nám pomáhá zajistit přístup vzduchu, je vytváření otvorů v hromadě kompostu (vhodnou tyčí, nejlépe se zpětnými háčky). Pracnější, ale velice efektivní metodou jak provzdušnit kompost, je jeho občasné přehazování (čím častěji kompost budeme přehazovat, tím rychleji bude hotový).

4) Správná teplota při kompostování je důležitá nejenom pro samotný proces kompostování, ale také pro zničení případných choroboplodných zárodků a semen plevelů.

5) Přídavek 10% zeminy pomáhající vzniku organicko-minerálních komplexů. Přidávaná zemina slouží také jako inokulum (očkovací materiál), který nám do kompostu přidá potřebné organismy (k dosažení stejného efektu je vhodný i přídavek malé části hotového kompostu).

 

Založení kompostu

Vhodné je zvolit umístění v zastíněném prostoru, aby kompost příliš rychle nevysychal. Kompost by se měl zakládat na holé zemi a ne na dlažbě, betonu, folii, nebo jiné nepropustné podložce, aby byl zajištěn kontakt s půdními organismy a výměna vlhkosti mezi půdou a kompostem. Hromada kompostu by měla být nejméně metr široká, ale optimální velikost je cca 2 metry šířky. Výška by také neměla být menší než 1 metr. Při ručním vrstvení materiálu je maximální výška z praktických důvodů omezená na cca 1,5-2m. Pro délku platí stejné minimální rozměry jako pro šířku, maximální délka je omezená pouze množstvím dostupného materiálu a velikostí dostupného prostoru.

 

Průběh kompostování

Kompostování probíhá postupně. Nejdříve se začnou množit půdní bakterie, které konzumují organické látky obsažené v kompostu a při jejich činnosti se začne zvyšovat teplota až na 50°C. To je teplota příznivá pro množení termofilních bakterií, které dále zvyšují teplotu až na 70 °C. Při této takzvané termofilní fázi kompostování dochází k rozkladu organických látek, zničení některých choroboplodných zárodků a semen rostlin. Po odeznění termofilní fáze vznikají příznivé podmínky pro činnost hub. Houby pokračují v rozkladu organických látek a to i těch, které bakterie nedokážou rozložit. Mycelium hub má také velice příznivý efekt na vytvoření drobtovité struktury kompostu. Po ukončení termofilní fáze začínají vedle hub kompost osidlovat i další drobní živočichové jako jsou svinky, hlístice, stonožky, chvostoskoci, žížaly a další živočichové živící se právě půdními bakteriemi a houbami a tím se podílejí na dalším rozkladu a přeměně organických látek. Jak dlouho trvají jednotlivé fáze kompostu nelze obecně určit. Záleží na použitém materiálu, velikosti kompostu, okolní teplotě, četnosti přehazování a mnoha dalších vlivech. V extrémních případech může být kompost hotový už za 4 týdny. Běžná doba bývá 2-3 měsíce, za které může být v letních měsících připravený polorozložený kompost vhodný k mulčování. Zralý kompost vzniká ještě déle a opět v závislosti na podmínkách kompostování to může být doba půl roku až rok.

 

Uživatelské menu