Ekoton v PK designu

Při popisu tohoto designu začneme trochu netradičně shrnutím a pro trpělivé a zvídavé čtenáře budeme pokračovat úvodem :-)

 

Zadání: Navrhnout řešení pro využití části orné půdy v sousedství lesa.

Požadavky:

  • užitek pro majitele - produkce ovoce, bylinek a případně i využití dalších užitkových rostlin, rekreační využití, zahradničení jako koníček, příležitost pro pozorování přírody
  • přínos pro přírodu - vytvoření různých prostředí a dosažení větší pestrosti
  • estetické hledisko - spojení estetiky a funkčnosti
  • rozumná míra pracnosti s údržbou

 

Použité řešení: Vzhledem k charakteru pozemku a požadavkům, které se částečně překrývají s vlastnostmi ekotonu, padla volba na vytvoření výsadby imitující pestré prostředí na přirozené hranici louky a lesa. Hlavní rozdíl spočívá v nahrazení běžných druhů rostlin rostlinami užitkovými a tím i v přeměně přírodního vzoru ekotonu v užitkový ekosystém. Při hledání řešení jsme se tedy pohybovali na rozhraní ekologie, okrasného a užitkového zahradničení. Mezi největší úkoly patřilo:

1) zvolení vhodných druhů rostlin (jejich forem, odrůd, podnoží a prostorového rozmístění a vzájemných vztahů)
2) nalezení uspořádání rostlin, které umožní přístup do výsadby (pro údržbu i sklizeň)
3) podpora druhové rozmanitosti
4) omezení konkurenčních efektů jak nad úrovní terénu (především zastínění), tak i pod úrovní terénu (dostupnost vody a živin)

 Při řešení těchto úkolů jsme použili několik metod PK  designu. Pro základní rozvržení nám posloužilo napodobení přírodních vzorů. Volba padla na Voronoivův vzor, který se stal základem pro síť přístupových tras a jednotlivých "buněk" uvnitř těchto tras. Samotné "buňky" jsme pojali jako jednotlivá společenstva rostlin - guildy. Pro rozmístění jednotlivých rostlin byl v prvním kroku použitý poněkud netradičně i náhodný design. Prvek náhodnosti však byl poněkud omezený díky použití dalších metod. Nejprve jsme vybrali vhodné druhy stromů pro kosterní výsadbu (jádra buněk - centrální stromy guildů) a ty jsme v několika krocích rozmístili v cílovém prostoru. V dalších krocích pak bylo postupně určováno složení jednotlivých guildů a rozmístění rostlin v jednotlivých guildech. V posledním kroku bylo rozmístění ještě upraveno tak, aby se minimalizovala konkurence (světlo, voda atd.), aby se usnadnila sklizeň a údržba.

 

Zhodnocení: Většině požadavků bylo možné díky použití přírodního vzoru - ekotonu vyhovět.

Vzniklo druhově pestré společenství užitkových rostlin, rostlin podpůrných (rostlin přispívajících k zvyšování úrodnosti půdy, snižování pracnosti údržby jako jsou např. půdopokryvné rostliny a rostlin podporujících užitečné druhy živočichů). Výsadba byla rozmístěna tak, aby alespoň část produkce byla dostupná pro sklizeň, a aby byla minimalizovaná konkurence. Splněn byl i požadavek na estetické hledisko a možnost pozorování přírodních procesů. Diskutabilní je splnění požadavku na rozumnou míru pracnosti. Především v počáteční fázi lze očekávat větší pracnost, ale ta bude s postupem času klesat. Co se produkce týká, byla upřednostněna pestrost plodů a rozprostření sklizně do dlouhého časového období, před kvantitou, přehledností výsadby a jednoduchostí údržby. Z pohledu ekologa by pravděpodobně přišla námitka na velké zastoupení nepůvodních druhů rostlin (i když použito je i mnoho druhů původních) a z pohledu běžného zahrádkáře zase námitka na menší intenzitu pěstování, částečné nevyužití produkce a složitější údržbu ....... z pohledu permakulturníka by však mohlo jít o vyvážené využití hraničního efektu. To bylo také naším hlavním východiskem při tvorbě tohoto designu.

Zhodnocení "permakulturnosti": Zde je nutno podotknout, že se jedná pouze o návrh jednoho prvku rozsáhlejšího projektu. Provázání s ostatními prvky (napojení na vodní systém pro zlepšení vodního režimu, zapojení do koloběhů organické hmoty a živin atd.) zde není znázorněno.

Na závěr slibovaný úvod:

V ekologii je ekoton dobře známým pojmem a permakulturní designéři zase dobře znají pravidlo "Využívej okrajových efektů." Vzhledem k tomu, že v obou případech jde o pojmy využívající stejného principu, tak se využití ekotonu v PK designu přímo nabízí. Stručné vysvětlení obou pojmů jistě neuškodí.

Ekoton je zónou, ve které se střetávají a prolínají dvě různá prostředí. Klasickým příkladem je rozhraní dvou tak rozdílných ekosystémů jako je les a louka. Nesmíte si ovšem představit umělý okraj lesa, který přesně kopíruje hranice jednotlivých pozemků v katastru nemovitostí a je modelován intenzivními zásahy člověka. Ekoton, o jehož napodobení nám jde, je modelovaný přírodními procesy a je to přechod pozvolný. Bývá široký desítky metrů. V tomto přechodovém pásu jsou zastoupeny druhy z obou ekosystémů a navíc zde žijí i druhy, které jsou charakteristické právě pro konkrétní ekoton. To znamená, že je zde větší druhová pestrost. Například v zmíněném ekotonu les-louka můžeme najít více druhů ptáků, rostlin, hmyzu i pestřejší společenstva půdních organismů. Ekotony plní v ekosystému i různé funkce. Patří mezi ně i takové, které lze s úspěchem využít v PK designu, případně takové, na které si musíme dát pozor při designu pozemku.

  • mikroklimatický faktor (můžeme vytvořit potřebná mikroklimata pro užitkové rostliny)
  • hydrologický faktor (v ekotonu je prostředí s odlišným vodním režimem)
  • ekoton jako zóna ekologické stability (a o ekologickou stabilitu nám v PK designu jde)
  • ekoton jako nárazníková zóna (tento efekt lze využít při navrhování hraničních porostů)
  • ekoton jako prostředí s odlišnou mírou predace (může být prospěšné pro boj s chorobami a škůdci)
  • ekoton ovlivňuje potenciální výnos našeho užitkového ekosystému (a to oběma směry)

Při vysvětlování PK principu "Využívej okrajové efekty." si můžeme dovolit mnohem větší stručnost. Zajímavé efekty v ekotonu byly přímou inspirací pro vytvoření tohoto PK principu. Bill Mollison tento vzor zobecnil a doporučil jeho používání i v dalších oblastech PK designu. Vycházel z přesvědčení, že větší pestrost, jedinečnost a odlišnost jsou přínosné už ze své samotné podstaty.

Uživatelské menu