O permakultuře

Definice permakultury

Pokud budeme chtít stručně vystihnout co je to permakultura, musíme se vypořádat s tím, že pod jedním názvem se skrývají hned dvě zcela rozdílné části permakultury. Tou první částí je "trvale udržitelná kultura", to je vlastně určitá utopická vize dokonalého světa, který může fungovat věčně (přesněji, dlouhodobě udržitelně). Naše současná společnost není ani dokonalá, ani dlouhodobě udržitelná. Současná permakultura tedy směřuje k naplnění této vize, směřuje k dosažení udržitelné společnosti. Prostředkem jak tohoto cíle dosáhnout je permakulturní design. Permakulturní design je tou druhou částí permakultury. Je uceleným systémem zahrnujícím velice pestrou škálu různých principů a postupů, které nám pomáhají využívat zkušenosti předků doplněné o poznatky moderní vědy. Zároveň se řídí etickými zásadami, využívá tvořivosti a dbá na funkčnost i estetickou stránku. Permakultura je tedy vizí a zároveň i souborem nástrojů jak té vize dosáhnout. Pokud se to všechno pokusíme zkoncentrovat do pouhých dvou vět, tak by definice permakultury mohla znít asi takto:

Permakultura je vizí kultury, ve které je umožněn rozvoj člověka v harmonii s přírodou.
Zároveň je i souborem metod, nástrojů, poznatků a dovedností, které nás k takové kultuře přibližují.

Trocha historie

Za autora pojmu permakultura a vlastně i celého konceptu permakulturního designu je pokládán Bruce Charles Mollison (známější pod jménem Bill Mollison) a spoluautorství je připisovánu Davidu Holmgrenovi.  Pojem permakultura ve své nezkrácené podobě, tedy permanent agriculture (trvale udržitelné zemědělství) je však podstatně starší. Jedním z autorů, od kterých Bill Mollison čerpal inspiraci byl Joseph Russell Smith, který o udržitelném zemědělství psal v knize Tree Crops, publikované už v roce 1929 a tématu se věnoval i v knize  Breeding and Use of Tree Crops z roku 1910. Dalším autorem, který psal o trvale udržitelném zemědělství už na počátku dvacátého století byl Franklin Hiram King. Franklin Hiram king byl americkým agronomem, který v roce 1909 podnikl studijní cestu do Japonska, Číny a Koreje. V těchto zemích studoval právě aspekty trvale udržitelného zemědělství a vlastně i obecněji udržitelné společnosti. O tom, co na svých cestách zjistil, napsal knihu Farmers of Forty Centuries, Or Permanent Agriculture in China, Korea, and Japan, která vyšla v roce 1911. To jsou jenom dva příklady autorů píších o permakultuře ještě před oficiálním vznikem permakultury v roce 1978. Rok 1978 je tedy ve skutečnosti mnohem víc rokem, ve kterém vyšla kniha Permaculture One, než rokem vzniku pojmu permakultura. Bill Mollison a David Holmgren pojem permakultura především zpopularizovali. Později se pojem permakultura v pojetí Billa Mollisona a Davida Holmgrena rozšířil a z permanent agriculture se stala permanent culture (trvale udržitelná kultura). Oba autoři si totiž poměrně brzo uvědomili, že snahy o trvalou udržitelnost musí zahrnovat i další oblasti jako je architectura, ekologie, ekonomika, průmysl, uspořádání společnosti atd. V dnešní době lze do zájmové oblasti permakultury zařadit všechny oblasti lidské činnosti. Moderní permakultura je tedy holistickým oborem, kde se význam přikládá nejenom jednotlivým prvkům, ale zaměřuje se i na vzájemné vztahy a na celek, který propojením jednotlivých prvků vzniká.

Funguje permakultura?

Na téma jestli permakultura funguje, nebo nefunguje se často vedou vášnivé diskuze. Tyto diskuze většinou nikam nevedou a zastánci funkčnosti PK s odpůrci funkčnosti PK společnou řeč nenalézají. Jak to tedy s tou permakulturou je? Pokud využijeme výše uvedenou definici permakultury tak zjistíme, že odpověď je překvapivě snadná. Nemůžeme se totiž ptát, jestli permakultura funguje, pokud neupřesníme, kterou permakulturu vlastně myslíme. Pokud se zeptáme, jestli funguje utopická vize permakultury, tak odpověď samozřejmě musí znít - NE. V trvale udržitelné společnosti nežijeme a můžeme si jenom představovat jaká by asi tak mohla být. Cíl permakultury je někde v budoucnosti. Odpověď tedy můžeme upřesnit na ZATÍM NEFUNGUJE. Když píšu o utopické vizi budoucnosti, tak tím nemyslím nic hanlivého. Permakulturní utopii pokládám za vyloženě pozitivní. Pokud bychom se podívali do minulosti, dala by se tam najít spousta různých utopických představ. Mnoho z nich časem přestalo být utopií a stalo se realitou. Stejně tak je na na nás, proměnit permakulturní utopii na všední realitu. Odpověď tedy ještě trochu upravíme MŮŽE FUNGOVAT. Vlastně máme jen dvě možnosti. Můžeme jako civilizace pokračovat v neudržitelném způsobu života a dospět do svého zániku, nebo se změnit na civilizaci udržitelnou a přežít. Dalo by se říct, že pokud máme přežít, tak permakultura MUSÍ FUNGOVAT.

Jak funguje ta druhá permakultura, tedy permakulturní design? Zde je odpověď jednoduchá, ale i tady to má jeden háček. Permakulturní design je řemeslo jako každé jiné. Najdete mistry, najdete schopné designéry, najdete začátečníky a najdete i takové, co svoje řemeslo neovládají vůbec. Pokud by se hodnotily výsledky práce těch schopnějších, tak o funkčnosti permakulturního designu nikdo pochybovat nebude, ani odpůrci PK ne. Musíme si však přiznat, že ne všechno se povede a dalo by se najít i hodně příkladů, kde by i skalní zastánce permakultury musel říct, že takhle to opravdu nejde, že takhle to nefunguje. Jak tedy stručně odpovědět? Asi tak, že POKUD PK DESIGN OVLÁDÁTE, TAK FUNGUJE.

Uživatelské menu