Permakulturní etika

Permakulturní etice je věnována značná pozornost a proto se s ní seznámíte zpravidla hned na samotném začátku každého permakulturního kurzu a také v úvodu knih o permakultuře. Etika by se měla stát vaším rádcem při rozhodování, jakou konkrétní možnost zvolit či jakým směrem se vydat.  Určitá společná východiska a pravidla chování jsou zároveň i stmelujícím prvkem pro všechny zájemce o permakulturu. Společná etika je základním předpokladem pro smysluplnou komunikaci, řešení problémů, snadnou spolupráci a soužití, stanovení společných cílů,  perspektivu na úspěch společného díla. Permakulturní etika má pouhé tři body:

1. Péče o zemi:
Péče o zemi (o přírodu) spočívá v zajištění ochrany ekosytému tak, aby jeho činnost nebyla ohrožena. Právě permakultura nabízí mnohá řešení, jak boj proti přírodě a její ničení nahradit spoluprací s přírodou a jak obnovovat poškozené ekosystémy. Permakultura hledá, navrhuje a používá metody, jejichž negativní dopady na životní prostředí jsou minimální. V každodenním životě to může znamenat například orientaci na podporu diverzity, využívání obnovitelných zdrojů energie a biologických zdrojů, nákup lokálně produkovaných výrobků a potravin, náhradu průmyslově vyráběných postřiků a hnojiv metodami udržitelného hospodaření, omezení automobilové dopravy, důslednou recyklaci produktů a omezení vzniku odpadů, regeneraci krajiny atd..


2. Péče o lidi:
Péče o lidi spočívá v zajištění jejich životních potřeb jako je voda, potrava, přístřeší, ošacení a podobně. Človek však není jen prostý konzument, potřebuje také praktické a smysluplné životní vzdělávání, smysluplnou a naplňující práci, možnost seberealizace a budování vlastního zázemí a přátelské mezilidské vztahy. Těmto oblastem se permakultura aktivně věnuje a hledá pro ně vhodná řešení.


3. Omezení populace a spotřeby:
  Každý ekosystém dokáže uživit pouze populaci o určité velikosti. Při překročení této velikosti dochází i při tom nejskromnějším způsobu života k nadměrnému tlaku na zdroje ekosystému a tím i k jeho postupnému ničení. Neomezený růst populace není trvale udržitelný ani při důsledném dodržování prvních dvou bodů permakulturní etiky. Je nutné si uvědomit, že přírodní zdroje jsou omezené, a že je nutné je rozdělit mezi velké množství bytostí. Permakultura se proto snaží o vytvoření takového systému, který by zajistil spravedlivé rozdělení zdrojů nejen pro bytosti žijící nyní, ale i pro ty, co přijdou po nás.

Tato etická pravidla nejsou chápána jako dogma, jehož dodržování je vynucováno silou a jehož nedodržování je trestáno. Jedná se především o určitá pravidla hry a je pouze na našem vlastním rozhodnutí, zda tu hru budeme hrát a zda budeme dodržovat její pravidla.

Uživatelské menu