• Permakulturní design?

    Už jste si někdy říkali: "Kdybych to věděl dřív, udělal bych to jinak."? Umění dobrého designu spočívá v nalezení nejvhodnějších řešení ještě dřív, než se pustíte do práce.
  • Žít svou vizi

    Nevíš "proč" a "jak", ale cítíš, že nemůžeš jinak než se podvolit hlasu a touze vycházející z tvého srdce.
  • 1
  • 2

Podstatou jedlé lesní zahrady je uměle vytvořený ekosystém, ve kterém probíhají obdobné procesy jako v ekosystému přirozených lesů. Při návrhu JLZ se snažíme pochopit vzájemné vztahy a funkce jednotlivých prvků přírodního ekosystému a následně vybrat prvky obdobné, které navíc poskytují nějaký další užitek. Nemusí jít nutně o plodiny určené k jídlu, jak by napovídal název jedlá lesní zahrada. Užitečných funkcí a produktů může být celá řada, vedle zmíněného jídla může jít i o krmiva pro domácí zvířata, léčivé rostliny, koření, barviva, vonné látky, vlákna, konstrukční materiály, energetické plodiny atd. Jedná se o pestrou paletu různých produktů, kterou nám může dobře navržený užitkový ekosystém poskytovat. V tak pestrém ekosystému můžeme vytvořit celou řadu vzájemně prospěšných vztahů mezi jednotlivými prvky. Vztahy jsou to mnohem pestřejší než je možné vytvořit v monokulturních systémech, jak je známe z konvenčního zemědělství. Zároveň tím vytvoříme ekosystém stabilnější a s menší náročností na vstupy surovin a energie (hnojiva, postřiky, nafta na pohon strojů atd.). Náročnost konvenčního zemědělství na zdroje a energii je daná tím, že se snažíme udržet přírodní sukcesi stále v počátečním stádiu, zatím co příroda se snaží sukcesi posouvat k stádiům dalším. Právě ten boj proti přírodním procesům je příčinou velké spotřeby zdrojů v konvenčním zemědělství. Jedlé lesní zahrady využívají permakulturního principu „Dej přednost spolupráci s přírodou před bojem proti přírodě.“ a snaží se využívat sukcesi jako jeden z hlavních hnacích motorů pro své fungování.

 

 

Jaký pozemek lze využít pro vytvoření jedlé lesní zahrady?

Hlavním omezením při výběru pozemku jsou především naše možnosti, schopnosti, zkušenosti a představivost. Každá velikost pozemku, jeho tvar, orientace, kultura a reliéf i každé klimatické podmínky si vyžadují trochu odlišné přístupy. JLZ je však možné vytvořit na pozemku o velikosti několika stovek m2 (jak už na počátku JLZ zahradničení předvedl Robert Hart) i na pozemku o velikosti mnoha hektarů. Můžeme pracovat s pozemky v úrodných nížinách, ale i s pozemky v drsnějších podhorských a horských podmínkách. Můžeme začít na poli, louce, sadu, nebo zahradě. Obecně řečeno, každý pozemek, na kterém mohou růst stromy lze použít pro vytvoření JLZ. Samozřejmě, že pokud si budete chtít zajistit velkou úrodu, tak bude lepší zvolit pozemek v příznivém klimatu s úrodnou půdou a jižní orientací, než horský kamenitý sráz obrácený k severu.


Ekosystém jedlé lesní zahrady.

V lesních jedlých zahradách se snažíme o napodobování struktur a funkcí lesních ekosystémů. To nám pomáhá dosahovat vysoké výnosy široké škály plodin a to při minimálních nárocích na údržbu. Pochopení ekologie lesa je tedy pro úspěšný design jedlých lesních zahrad klíčové. Jedná se především o čtyři základní oblasti: uspořádání jednotlivých prvků (architektura), vzájemné vztahy jednotlivých prvků (sociální struktura), proměny systému v čase (sukcese) a život pod povrchem.

a) architektura

Jak bylo zmíněno v úvodu na příkladu pionýrské jedlé lesní zahrady Roberta Harta, tak jedním z charakteristických rysů architektury JLZ je vertikální členění do několika pater. Tím to však nekončí. Při pozorném pozorování rozvržení JLZ zjistíte, že vedle vertikálního členění můžete v užitkových ekosystémech najít i rozvržení podle permakulturního zónování a sektorů. Můžete si všimnout i rozložení jednotlivých prvků ve vztahu k půdním strukturám, vodnímu režimu na pozemku a k vzorům vegetace. Další strukturální vztahy jsou spojené s hustotou výsadby, režimy narušování, mikroklimaty a další jsou navázané na jednotlivá společenstva rostlin. Všechny ty strukturální vzory přímo ovlivňují výnosy a zdraví rostlin, výskyt chorob a škůdců, nároky na údržbu atd. Jde o komplexní provázaný systém. Navrhování takového složitého systému není nic jednoduchého, ale naštěstí k tomu můžeme použít celou řadu metod permakulturního designu, které se k tomu účelu výborně hodí.

b) sociální struktura

podobně jako jsou jednotlivé prvky vzájemně provázané do jednotlivých struktur tvořících architekturu užitkového ekosystému, tak jsou provázány i složitou sítí vzájemných sociálních vztahů. Některé vzájemné vztahy jsou založené na spolupráci, jiné zase na konkurenci a najdeme i vztahy parazitické. Nepřehlédnutelné jsou i různé potravní řetězce, kde jeden článek slouží za potravu článku dalšímu. Všechny tyto vztahy probíhají v přírodních ekosystémech i ekosystémech umělých, ale právě v systematicky navrhovaných užitkových ekosystémech se snažíme těchto vztahů cíleně využívat pro dosažení našich záměrů: zdravého ekosystému, bohaté a pestré úrody atd.

c) život pod povrchem

Pouze nepatrná část lidí věnuje pozornost tomu, co se děje pod povrchem půdy. Děje pod povrchem jsou však stejně důležité jako ty nad povrchem. Pouze pokud se zaměříme na půdní život, tak můžeme pochopit, jak půdě navrátit úrodnost. Funguje zde velice složitá síť vzájemných vztahů jednotlivých organismů a to dokonce organismů ze všech biologických říší.
         Rostliny jsou tím, co pohání celý ekosystém a mají rozhodující vliv na budování a udržení úrodnosti půdy. Rostliny jako zdroj energie využívají sluneční záření a s jeho pomocí dokážou přeměňovat anorganické látky na látky organické. Rostlinami vytvořené organické látky slouží jako potrava pro většinu půdních organismů. Další důležitou funkcí rostlin z pohledu půdního života je jejich schopnost získávat z půdy živiny a zároveň omezovat ztráty živin z půdy. Rostliny využívají celé řady různých strategií a proto i jejich využití v užitkových ekosystémů může mít různé podoby. Některé rostliny jsou vybaveny hlubokým kořenem, který jim umožňuje získávat vláhu a živiny z hlubších vrstev půdy, do kterých ostatní rostliny nedosáhnou. Díky tomu nám pomáhají omezovat vyplavování živin z půdy do podloží. Cibuloviny zase nastartují svůj růst v době, kdy je po zimním klidu dostupné v půdě větší množství živin z rozloženého opadu, ale ostatní rostliny jej ještě nezačaly čerpat. To je další ze způsobů, jak podpořit koloběhy živin a omezit jejich ztráty. Mnoho rostlin vytváří symbiotické vztahy s houbami. Rostliny houbám dodávají zdroj energie a houby jim zase zprostředkovávají vodu, ve které jsou rozpuštěné různé minerální látky potřebné pro růst rostlin. S kořeny rostlin je spojeno mnoho otázek designu rostlinných společenstev. Stejně jako tvoří jednotlivá horizontální patra nadzemní části rostlin, tak k horizontálnímu rozvrstvení dochází i u kořenů rostlin. Některé rostliny koření hluboko, jiné zase pouze mělce pod povrchem. Pokud znalosti o kořenových systémech rostlin využijeme při procesu designu, můžeme minimalizovat vzájemnou konkurenci rostlin o nedostatkové zdroje a tím zlepšit jejich růst, zdravotní stav i výnos. Některé rostliny sice koření především ve svrchních vrstvách půdy, ale pokud jim umožníme, aby mohly alespoň malou část kořenů pustit do hlubších vrstev (například díky předchozí přípravě stanoviště), tak to také může významně ovlivnit velikost výnosu, jeho pravidelnost, odolnost vůči chorobám, mrazuvzdornost, atd..
        Půdní organismy vykonávají celou řadu funkcí, které jsou životně důležité pro ekosystém lesa a stejně tak i pro ekosystém jedlé lesní zahrady. Při péči o jedlé lesní zahrady je nutné věnovat společenstvům půdních organismů náležitou pozornost. Mezi základní pravidla jak toho dosáhnout je minimalizace narušování půdy (například rytím a zhutňováním) a používání mulče k zakrytí povrchu půdy. Aby mohlo dojít k nastartování činnosti půdních organismů musíme jim připravit vhodné podmínky, proto je důležitá i příprava stanoviště před vysazením jedlé lesní zahrady. Nakypření půdy, rozrušení zhutněných vrstev, úprava vodního režimu, doplnění živin a organické hmoty mohou být pro rozvoj půdního života a následnou prosperitu vysazených společenstev velice důležité. Díky pochopení funkcí a požadavků půdních organismů můžeme snadněji provádět zákroky, které podpoří činnost mykorhizních hub (a tím například zpřístupnění těžko rozpustných forem fosforu pro rostliny), činnost saprofytických hub (a tím rychlejší vytváření humusu v půdě, nebo bakterií fixujících vzdušný dusík ve spolupráci s rostlinami (a tím zlepšení zásobování rostlin dusíkem). To jsou jednotlivé kamínky mozaiky, ze kterých budujeme úrodnou půdu a tím i zdravý a funkční užitkový ekosystém.

d) sukcese

Přírodní ekosystémy podléhají neustálé změně a to samé platí pro uměle navržené ekosystémy užitkové. V obou případech se uplatňuje takzvaná sukcese, kterou je možné chápat jako vývoj od počátečních stádií směrem ke stádiím klimaxovým, tedy ke stavu, do kterého v dané oblasti a v daných podmínkách ekosystém přirozeně směřuje. Při značném zjednodušení si přírodní sukcesi můžeme představit jako postupnou změnu od pole (fáze narušení, ve které je odstraněna vegetace) k porostu bylin, keřů, mladého lesa z pionýrských dřevin a nakonec k lesu tvořenému dlouhověkými stromy. Ve skutečnosti jde o proces podstatně složitější, protože v přírodě dochází i k lokálnímu narušování v podobě ohně, větru, škůdců atd.. Tyto zásahy pomáhají vytvářet větší diverzitu, tedy ekosystémy, ve kterých jsou současně přítomné různé fáze sukcese. Podobně se pohlíží i na postupný vývoj společenstev v jedlé lesní zahradě. Také zde už ve fázi designu počítáme s postupným vývojem námi vytvořeného ekosystému a podle zvolené strategie navrhujeme různé sukcesní cesty (na které se snažíme vývoj ekosystému směřovat) a podle toho volíme i způsoby narušování (odstranění vybraných rostlin, řez rostlin, ale i sklizeň plodin). Pro dosažení maximální možné produkce se snažíme udržovat jedlou lesní zahradu ve střední fázi sukcese, tedy ve fázi, kde jsou výrazně zastoupené byliny, keře a stromy mladého lesa (kam patří ovocné stromy). To je fáze s největší diverzitou a největší produkcí. Rozmístění jednotlivých skupin rostlin v jedlé lesní zahradě bude vytvářet různé skupinky a oblasti. Naším cílem tedy není vytvoření klimaxového lesa se zapojeným stromovým patrem z dlouhověkých stromů. Pokud však přijmeme myšlenku, že jedlé lesní zahrady jsou součástí většího celku (užitkového ekosystému), tak se nám obrázek jednotlivých skupinek a oblastí samozřejmě může rozšířit i na větší plochy tvořené jak počáteční fází sukcese (pole), tak i fází klimaxovou (vzrostlý les z dlouhověkých stromů).

Pokud vás zajímá jak se navrhují jedlé lesní zahrady, přečtěte si další článek

 

Uživatelské menu